Příběh starého týpí aneb Jak Naděje chytí za srdce
Matěj Moravanský, Roverský kmen 10/2020
Roverským táborem Naděje se přehnala bouře a roztrhala staré týpí. Za celou nehodou se však skrývá něco víc: příběh vystihující to, co dělá tento tábor tak výjimečným.
O roveringu z Jizerských hor
Lišák, Roverský kmen 04/2016
Dech pálí hluboko v hrudi, nohy těžknou a poskakují vpřed jen po malých krůčcích. „Hlavně nepřestat běžet,“ kladl nám na srdce Rychlonožka dole na Viničné, než se cesta zvedla podél Malého Štolpichu strmě vzhůru.
Skauting podle Hastrmana a Rychlonožky
Tajfun, Roverský kmen 02/2011
Rychlonožku s Hastrmanem znám od svých prvních roverských krůčků. Respektive od prvního velkého kroku, totiž od cesty na roverský tábor Naděje, který pořádají. Od té chvíle uplynulo už pár let. Přesto mi dodneška není jasné, jakým kouzlem působí tihle dva nenápadní chlapíci, že má domácí zimomřivý typ (jako já) touhu běhat po Jizerských horách a koupat se v ledových tůních. Počítám, že tohle z nich nedostanu ani rozhovorem do Kmene…
Roverský tábor Naděje
Hastrman, Roverský kmen 05/2010
Mohutné staré buky, hrubá žula jizerskohorských skal, prudké srázy Poledníku a Svinského čela a travnaté lesní palouky dotvářejí krásu tohoto koutu na severu naší vlasti. Od Oldřichovského sedla do Ferdinandova se táhne vyhlídková Viničná cesta a pod ní je na úpatí hor trochu ztracená malá louka. Tady se dají na konci prázdnin spatřit kluci a holky, chceš-li roveři a rangers, zvaní Nadějáci.
Naděje – roverský tábor, který chytne za srdce
Martin Synek, Roverský kmen 04/2008
Písči… Písči…, volám si jen tak v duchu do houští vedle sebe a snažím se být neviditelný. Pod větví to šustne a Písčák, jako kdyby to slyšel, se na mě z huňatého svetru potutelně usměje. Smíchy bychom oba nejraději vyprskli, ale nejde to. Nesmíme se prozradit.